Ostrov Krk, ležící v Jaderském moři, je nejsevernější z chorvatských ostrovů. Do roku 1993 se uvádělo, že je i největší. Nová měření ale ukázala, že sousední ostrov Cres má úplně stejnou rozlohu. Tato chyba se ale nestala tak úplně omylem. Za Rakousko-Uherska se totiž nemusely platit daně z vodních ploch a na ostrově Cres se nachází sladkovodní Vranské jezero (Vransko jezero) o rozloze 5,8 km², takže zkrátka bylo výhodnější plochu jezera nezapočítat a ušetřit na daních.

Zlatý ostrov

Místní nazývají svůj ostrov Insula aurea neboli „Zlatý ostrov“. Poeticky k tomu dodávají, že tomu tak je nejen díky zlatavým kapkám olivového oleje (které kdysi sloužily jako platidlo), romantickým západům slunce a lákavé zlatožluté barvě lokálního vína žlahtina, ale také díky zachovalým historickým památkám a folklóru.

Pravda je taková, že Krk toho nabízí ještě mnohem víc: průzračnou azurovou vodu, oblázkové pláže, svěží mořský vánek, mnoho slunných dní, teploty, které v noci padají pod 20 °C, takže tu prý nelétá tolik komárů a i po mimořádně parném dni se člověk krásně vyspí, bílá skaliska, cyklostezky, pěší trasy, sýry a v neposlední řadě bohatou faunu a flóru.

Krk se ale také může chlubit obrovskou rozmanitostí rostlin. Nejrozšířenější bylinky a rostliny známé pro své aromatické a léčivé účinky jsou: šalvěj, rozmarýn, bazalka, bobkový list, tymián, pelyněk, řebříček, myrta, máta, levandule, fíky a olivy.Ačkoli rozloha ostrova činí 405,8 km² nalezneme tu 1500 druhů rostlin, 30 jedinečných obojživelníků a plazů, více než 1450 různých druhů motýlů a navíc ostrov obývá kolem 220 druhů ptáků. Nejvýznamnější z nich, sup bělohlavý, hnízdí na útesech nad mořem a rozpětí jeho křídel činí téměř tři metry. Páry si bývají věrné po celý život. Živí se mršinami a má natolik silný žaludek, že zvládne i smrtící botulotoxin nebo bakterii anthraxu.

Bazalka se také často objevuje v chorvatských lidových písních a bývá spojována se štěstím. Ženy ji nosily, protože věřily, že má moc přivést jim do cesty lásku a říká se, že bazalkový list v peněžence přiláká bohatství. Pokud vám nefunguje kapří šupina, za zkoušku to rozhodně stojí.

Není divu, že si Krk zakládá na svém přístupu k životnímu prostředí. Recykluje se tu plná polovina odpadu a v roce 2020 plánují recyklovat až osmdesát procent. Recyklaci tady berou natolik vážně, že když se například ubytujete v pětihvězdičkovém kempu Camping Krk, najdete ve své kuchyňce koš na tříděný odpad a na stole brožurku vysvětlující co do kterého koše patří.

Místo, kde vládnou ženy

Ostrov Krk má navíc opravdu bohaté kulturní a historické dědictví. První osídlení sahá daleko do pravěku, jak nasvědčují archeologické nálezy v jeskyních blízko doliny Baška draga a vesničky Vrbnik.

V roce 1600 před Kristem se na ostrově objevuje starověký národ Ilyrů, z něj pak hlavně dva kmeny: Japodi a Liburni. Bohužel neměli žádné písmo, tudíž se po nich nedochovala žádná písemná památka, jisté je snad jen to, že zde vztyčili první zdi (ač bez malty), živili se rybolovem a obchodovali se starověkým Řeckem. První zmínka o Krku pochází z pera anonymního řeckého geografa z roku 355 př. Kr. a je pozoruhodná hlavně tím, že se tento zmiňuje o Krku, jako o místě, které vedly ženy.

Největší město ostrova, stejnojmenný Krk, je nejspíše nejstarším v Jaderském moři, neboť jako městské centrum bylo známé již před 3000 lety. Podle některých se o Krku zmiňuje i Homér, když v některém z jeho eposů objevíte slovo Koureto, jedná se prý o Krk.

Nedobytné zdi a jehněčí pro Nerona

Poté, co Liburni byli poraženi Římany, bylo zde vybudováno tak silné obranné opevnění, že se Krk rázem stal nejbezpečnějším ze všech měst na východním Jadranu.

Římané zde nalezli úrodnou půdu, zdroje pitné vody a právě oni jej nazvali Insula aurea. Už nechvalně proslulý římský císař Nero si objednával jehněčí pro speciální příležitosti právě odsud.Jen pro zajímavost, jak důležitý byl Krk v římských dějinách – jen kousek odtud se v roce 49 př. Kr. udála rozhodující námořní bitva, v níž Julius Caesar porazil Pompeia Velikého, což znamenalo nejen přechod od římské republiky k monarchii, ale pro Caesara vůbec první zmínku v literatuře vůbec. Básník Lucan jej zvěčnil ve své epické básni Pharsalia pojednávající o této bitvě.

Nedobytné zdi postavené kolem roku 50 př. Kr. odolávají ještě v 60. letech 2. století n.l. Markomanům a Kvádům. Nakonec je ale prorazili v 7. století Avaři. Vůbec nejstarší římský nápis je na kamenné desce datované mezi roky 50 a 30 př. Kr. Je v latině a pojednává o rekonstrukci městských zdí.

Rod Frankopanů a střídání vlád

V 7. století sem pak začínají pronikat také Chorvati. V 9. století připadl ostrov Byzantské říši.

Jako se úplně přesně neví, odkud pochází slovanský kmen Chorvátů neboli Charvátů (ačkoli se prý ví, že tzv. severní Charváti, se usadili v severních Čechách!), tak také neexistují žádné dokumenty, které by dokládaly, kdy se Krk stal součástí chorvatského státu. Je známo, že kolem roku 875 Byzanc platila chorvatským panovníkům 110 zlatých ročně, aby ostrov zůstal v klidu a míru součástí říše. Nicméně poté, co byl chorvatský stát založen, Krk se ocitl na benátské trase do Středozemního moře. Benátčané dobyli Krk dokonce dvakrát. V roce 1001 a 1118.

Ve 12. století na scénu přichází politicky a ekonomicky silný rod Frankopanů, vzešlý z místního šlechtického rodu Dujamů, kteří v rámci paktu s Benátkami vymohli pro Krk autonomii a získali dědičně titul hrabě. Nejmladší syn z tohoto rodu Dujamů navíc rozšířil svoje území až na pevninu a sloužil chorvatsko-uherskému králi.

Nakonec byl díky konspiraci zajat a popraven Ivan VII. Frankopan a Krk padl pod nadvládu Benátek, kde setrval až do roku 1797. Po pádu Benátek spadal Krk pod Rakouské císařství s výjimkou pár let, kdy po bitvě u Slavkova postoupilo Rakousko Krk napoleonské Francii a stal se součástí Ilyrských provincií. Vlády se zkrátka střídaly tak rychle, že se říkalo „Dobré ráno tomu, kdož zrovna dnes sedí na trůně!“

Krk pak ještě zažil italskou okupaci, německou okupaci, byl součástí bývalé Jugoslávie a nakonec skončil v Chorvatsku.

Slavné a zbožné město Krčana

Zakladatelé města Krk byli Ilyrové z kmene Liburnů, který se nazýval Curicta, což lze přeložit jako “ti, jenž obývají ostrov kamene“. Na jejich počest pak Římané město pojmenovali Curicum. To se postupem času zkracovalo a komolilo, takže přes slova jako Kark nebo Kerk dospěli k dnešnímu názvu Krk. Takže s krkem, jak už bylo řečeno, nemá jméno nic společného, spíše s kamením. V souvislosti s tím se zmiňuje náhrobní kámen ze 4. století, na němž je nápis Splendissima civitas Curictarum, tedy slavné město Krčana. V některých částech města lze stále ještě narazit na římské ruiny nebo mozaiky.

Archeologové stále ještě pátrají po divadle a zasněně říkají, že kdyby mohli jen na chvíli přesunout nynější město Krk o kousíček dál a kopat na jeho místě, jsou si jisti, že by našli celé nové! Problém je však prý také ten, že od těch dob se hladina moře zvedla nejméně o dva metry, takže by museli provádět vykopávky i pod vodou.Jméno náměstí Kamplin je odvozeno z latinského campus (pole), protože tu v dobách Římanů bylo cvičiště. Dominují mu ale zbytky obrovských sloupů. Pravděpodobně tu stál chrámu. V blízkém přízemí domu Vasilić se nalezly také pozůstatky termálních lázní s mozaikou s 1. století, která zobrazuje posla moře Tritona, kolem něhož tančí delfíni a další mořští tvorové.

Patronem města je svatý Quirinus, biskup a mučedník, kterému je věnován románský kostel ze 12. století. Quirinus šířil křesťanství a dle legend skončil utopený v řece s mlýnským kamenem kolem krku, některé legendy zase tvrdí, že se osvobodil a pokračoval v šíření své víry. Ať to bylo jakkoli, zemřel v roce 309 n. l. a jeho ostatky teď spočívají v Římě.Křesťanství se na ostrově objevilo velmi brzy, takže město Krk s ním bývalo vždy silně spjaté. Nejvýznamnější architektonickou památkou je proto Katedrála nanebevzetí Panny Marie, jejíž počátky se datují do 5. století. Je zajímavé, že byla postavena na troskách římských lázní. Na její zvonici stojí anděl s trumpetou a zvěstuje soudný den. Na raně křesťanském oltáři jsou pak vyobrazeni ptáci, kteří jedí rybu, tedy symbol křesťanství.

Pivo u obětního oltáře

Do starého města, které je tvořeno středověkou čtvrtí a labyrintem uzounkých uliček, se vchází čtyřmi městskými branami, jinak je kol kolem obklopeno hradbami s několika věžemi. Nejstarší je ta na náměstí Kamplin, která je součástí tvrze rodu Frankopanů z 12. stol. Frankopany zbudovaná pevnost (chorvatsky Frankopanski Kaštel) má věže dokonce dvě. Nejstarší je ta hranatá a bývala v ní soudní síň. Na kulaté věži lze zase najít symbol evangelisty Marka, tedy okřídleného lva, který je znakem Benátek a nápis Aureae Venetorum libertati („Zlatá benátská svoboda“). Mezi nimi je devítimetrová zeď, která měla za úkol chránit město před útoky z moře.

Za hlavní náměstí se považuje Vela Placa. V jeho centru se nachází kamenná studna opět s vyobrazením benátského lva. Velkou zajímavostí je pak radnice z 15. století, na níž jsou hodiny, které kdysi ukazovaly čas po celý den za pomoci jediné ručičky, neboť jejich ciferník je rozdělen na dvacet čtyři dílu s římskými číslicemi od I do XXIIII.

A pak je tu stožár, na němž vlaje vlajka se sovou. Město má tohoto ptáka ve znaku, protože je stále bdící.

Především se tu ale nachází vchod do baru Volsonis, kam byste rozhodně měli zajít, ačkoli nemáte zrovna chuť na drink. Uvnitř najdete totiž zbytky původních hradeb, u kterých si můžete zahrát kulečník. A kde jinde si také můžete vypít pivo u obětního oltáře z prvního století před naším letopočtem, který patřil do Venušina chrámu? A viděli jste už někdy fontánu ze staré míchačky?

Prsa pradleny

Osobně doporučuji zapadnout do nějaké půvabné úzké uličky, procházet se, zažít opravdový život, jak ho lidé žijí dnes a užívat si klidu a ticha. Pokud máte raději rušnější podnebí, vydejte se přímořskou promenádou do přístavu pro čluny a malé lodě, cestou potkáte obchody s medem, soškami nebo zmrzlinou. Rozhodně zkuste levandulovou. Můžete se tu ale nechat i potetovat hennou nebo si opatřit zrnko rýže s vaším jménem na krk. No řekněte, kdo to má.

Ocitnete-li se na promenádě, podívejte se na přilehlý historický kanál Krušija. Sem ústí z podzemí ústí pramen a ještě před sto lety zde ženy praly své prádlo, než sem vítr zanesl slanou vodu z moře. Dnes z kanálu občas pijí psi, kteří jdou přilehlým parkem s páníčkem na procházku. Na počest těchto pradlen zde stojí socha ženy s putnou na hlavě. Určitě si všimnete toho, že se jí blýskají prsa. Je to taková tradice, že lidé na ně pokládají dlaně a fotí se. Prý se neudržel ani čínský ministr.

Vrbnik nad mořem

Až budete z městečka Krk unaveni, vypravte se na druhou stranu ostrova do jedné z nejznámějších chorvatských vesnic, která se romanticky tyčí na skalním útesu nad mořem. Bude vám to trvat necelých dvacet minut autem. O malebném Vrbniku se zpívá i v jedné známé písni “Vrbniče nad morem” (Vrbniku nad mořem). Nyní je vesnička populární především kvůli vynikajícímu vínu žlahtina, které se v jejím okolí pěstuje. První zmínky o Vrbniku jsou z roku 1100 a bývá považován za kolébku chorvatské gramotnosti, neboť se tu narodil zakladatel první chorvatsko-hlaholské tiskárny Blaž Baromić.

Výlet si naplánujte k večeru, ať si na terase restaurace Nada, patřící stejnojmennému vinařství, můžete u skleničky vína, typické středomořské večeře nebo tradičních těstovin (šurlice) vychutnat pěkně z výšky západ slunce. Bývá nádherný. A můžete meditovat o všech těch kulturách, které v dávných i méně dávných časech vtiskly ostrovu Krk jeho jedinečnost. A možná že tu objevíte i tu nejužší uličku na světě.

Třináct řádků hlaholice

Jestli se naopak budete chtít vykoupat, zamiřte na jihovýchod do Bašky. Pravda, je tu dost turistů, protože se zde skví populární asi dvou kilometrová pláž Vela plaža, ale koupání v křišťálově čisté vodě za to stojí. Když necháte promenádu s pláží a hotely za zády, budete plavat ze všech stran obklopeni horami. Před vámi bude v lehkém oparu prosvítat chorvatská pevnina, vlevo se nad vámi bude tyčit kostel sv. Ivana s hřbitovem v Bašce a vpravo uvidíte ostrov Prvić.

Ačkoli si napodobeninu Baščanské desky můžete koupit na každém kroku a v jakékoli velikosti, za jejím originálem byste se museli vypravit až do Chorvatské akademie umění v Záhřebu.Blízko Bašky byla také nalezena nejznámější písemná památka chorvatské kultury z roku 1100. Baščanská ploča je vápencová deska o rozměrech zhruba 2 x 1 metr a tloušťce necelých 10 centimetrů, do níž je vytesáno třináct řádků hlaholského textu. Píše se v něm cosi o darování pozemků chorvatským králem Zvonimirem zdejšímu opatství sv. Lucie. Nejdůležitější je nicméně fakt, že dokládá existenci chorvatského krále, staroslovanského jazyka a především pak nejstarší slovanské abecedy hlaholice. Nedaleko Bašky si můžete projít také tak zvanou Cestu hlaholice, na níž potkáte nejrůznější obří písmena vysekaná z kamenů.

České lázně v Bašce

Říká se, že prvními turisty v Bašce byli dost možná právě Češi. Někdo dokonce tvrdí, že slovo Čech sloužilo přímo jako označení pro turistu. Kdo ví. Ví se ale, že turistickému ruchu tady rozhodně našinec pomohl. Jmenoval se Emil Geistlich, byl ředitelem tiskáren Politika a v podstatě naučil Čechy na Jadran jezdit.

Geistlich sem přišel poprvé v roce 1909, o rok později založil Lázeňský spolek Chorvatsko- české mořské lázně Baška a vytiskl propagační brožuru s výmluvným názvem Z pokoje rovnou do moře. Ve stejném roce pozval do Bašky i lázeňského lékaře. Tedy lékařku. Byla jí Zdeňka Čermáková, která tu nakonec strávila téměř celý život. Mluví se o ní jako o velmi obětavé a pokrokové ženě, která v Bašce otevřela lékárnu a neúnavně šířila osvětu ohledně zdraví dětí. Zajímavé je také to, že když v roce 1909 promovala, byla v pořadí desátou českou lékařkou, která získala toto vzdělání na české univerzitě. Navíc byla ošetřující lékařkou Charlotty Garrigue-Masarykové. To už je ale jiný příběh.

Pokud by vás tu snad obtěžovalo koupání v plavkách, vydejte se do naturistického kempu Bunculuka, asi patnáct minut chůze severovýchodně od Bašky. Skrývá se na okraji zátoky, mimo město, má skvěle vybavený bar, nádhernou oblázkovou pláž s výhledem na vysoká skaliska a dokonce pláž pro psy. Po vší té divoké historii, vínu a turistech je Bunculuka opravdu uklidňující místo. Možná nejvíce na celém Krku. Pokud tedy zahodíte ostych. A plavky.

Pokud si lámete hlavu, kde ji tady na Krku složíte, ale naturismus úplně nevyznáváte, můžete tak učinit v již zmiňovaném Campingu Krk, patřící též společnosti Valamar. Jedná se o kemp pětihvězdičkový, takže zakusíte opravdový luxus. Pokud se navíc ubytujete v takzvaném mobile home, které jsou úplně nové, budete si připadat jako v tom nejdražším hotelu s dvěma ložnicemi a koupelnami, ale sotva vylezete na terasu, rozprostře se vám před očima do dálky moře, uslyšíte bečet ovce a ucítíte vůni všude rostoucích květů a stromů.

Večer můžete poslouchat cikády a v lehátku pít víno. Camping Krk je zkrátka úplně jiná dimenze kempování. Pro ty, co si neumí pod stanem dovolenou představit, ale chtějí být uprostřed přírody, na krok od moře a v trochu vesnické pospolitosti, kterou kempování nabízí. Nechte stan a spacáky na půdě a vyražte!