Chorvatsko se rozkládá na území s nadprůměrnou rozmanitostí suchozemských, mořských a podzemních biotopů, což je dáno jeho specifickou zeměpisnou polohou na pomezí několika biogeografických regionů. V zemi se nachází 8 národních parků a 11 přírodních parků, z nichž jsou některé, jako například Kopački Rit u Osijeku, Lonjsko polje v Posáví nebo Vranské jezero u obce Pakoštane dokonce starostlivě chráněnými a monitorovanými zoologickými a botanickými rezervacemi. Chorvatsko se vyznačuje hojností chráněných živočišných druhů, z nichž některé, jako například medvěd hnědý v Kutarevu, delfíni a tuleni středozemní ve vodách Kvarneru, sup bělohlavý na skalních srázech a útesech Cresu nebo čápi bílí ve vesnici Čigoć v Posáví a stáda divokých koní, nacházejí na zmíněném území svá poslední evropská útočiště ve volné přírodě.
Přejete si v rozmezí několika hodin vyzkoušet dvě naprosto odlišná podnebí, nejprve se vykoupat v moři a potom si jen o něco dále ve vnitrozemí užít radovánek na sněhu, pak jste na správném místě! Málokterá země se může pochlubit třemi klimatickými zónami na tak malém území. Chorvatsko proslulo především jako středomořská destinace s mimořádně příjemným podnebím ve své přímořské části, nadprůměrným počtem slunných dní, suchým a horkým létem, respektive mírnou a vlhkou zimou. Země má však ještě další dvě klimatické zóny: ve vnitrozemí převažuje teplé a deštivé podnebí, ve vyšších a lesnatých partiích hodně sněží. Chcete-li se přesvědčit, že je zdejší podnebí skutečně mírné a blahodárně působí na řadu chronických nemocí, pak zavítejte kupříkladu na opatijskou riviéru nebo do Lovranu, kde pochopíte, proč tu již koncem 19. století vyrostly klimatické lázně využívané vyšší společností Rakouska-Uherska.
